"

Recenze Ducati Scrambler 1100 Sport Pro

18. 07. 2020 , aktualizace: 21. 07. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Dokonalá motorka neexistuje. Nebo?

Každá mašina má svá pro a proti, každá vyhovuje nějakému účelu a nějakému uživateli a jinému ne, a tak bychom mohli pokračovat. A přesto máme každý nějakou, která je pro nás v daný moment tou nejlepší.

Většinu svého motorkářského života jsem odjezdil na ostrých naháčích. Na okruh jsem se dostal sporadicky, zato jsem rád s kamarády odjel na pár dní za ostřejší turistikou po Evropě a často potřeboval provětrat hlavu po okolních okreskách. Proto jsem si zamiloval silné naháče se sportovními geny bez zbytečných elektronických pomocníků a nadměrného pohodlí. Měl jsem tři: Tuona, SuperDuka R, jezdil jsem na velkých Monstrech, Hypermotardovi, Moto Morini Corsaru nebo třeba na Speedtriplu. Byly a jsou to fantastické motorky, o tom není sporu.

Po čtyřicítce mě ale přestalo bavit rvát se s nadbytečným výkonem, a tak nějak přirozeně jsem zvolnil. Všímám si najednou víc všeho kolem a nehlídám jen štěrk nebo olej na silnici přede mnou. 

Zhmotněné charisma, to je Ducati Scrambler 1100 Sport Pro 

A tak jsem se dostal k takovým strojům, jako je chlapácká Moto Guzzi Audace, mnohem kompaktnější V7, a chvíli si myslel, že nic lepšího, než Ducati Diavel už nikdo nepostaví. Loni jsem ale sedl na Ducati Scrambler Desert Sled a doslova mě uhranula. 

Perfektně vyvážené jízdní vlastnosti, parádní motor s dostatečným výkonem na to, aby s dobrým pilotem v sedle na okreskách potrápila kdejakou zmrzlinu. A hlavně ten charakter a design – ukrutná paráda. Motorka postavená pro čirou radost. A vlastně jsem si neuměl představit nic lepšího, nic, co by ji předčilo. Je cool, je krásná, funguje, jede, brzdí, zatáčí, bez zbytečné hromady nevyužitelného výkonu, neztratí se ani v lehčím terénu a vše dělá s naprostou samozřejmostí, je prostě dokonalá.

Už první pohled na novinku od Ducati člověka uchvátí

Pokukoval jsem ale ještě po větším bratrovi povedené Scrambleří rodinky se vzduchovým dvouventilem o objemu 1079ccm. Loni jsem se na něj nedostal, letos jsem ale s potěšením vyzvedl testovací krásku Scrambler 1100 Sport Pro. Těšil jsem se, i když jsem si neuměl představit, že by mohla předčít Deserta. 

Scramblery jsou krásné všechny, a i když se mi ukrutně líbí mrkavá červeno-bílá kombinace Desert Sleda, kombinace černého matu se zlatými Öhlinsy mě hned dostala. Skvělý tah inženýrů z Boloně byl i přesunutí dvou symetrických laufů z podsedla na pravý bok, působí to mnohem lépe. Nádrž klasického tvaru, rovná široká řídítka, zakončená mazáckými duralovými špígly, filigránské ráfky, krásné sedlo, pořádné roury svodů a světlomet s designově nezaměnitelným denním svícením.V tu ránu jsem byl vyřízený!

Pohled ze sedla stojí za to

Posez je perfektní, přirozený, s přiměřenou váhou na rukou a se stupačkami tak, že umožní pořádný náklon, ale ani při delší jízdě není nutné nohy „protahovat“, sedlo je neskutečně pohodlné. 

Moc se mi líbí, jak si motorka na nic nehraje. Říká se, že pokrok nezastavíš, ale zastrčit klíček a otočit před startem je něco, co mě neomrzí. Zvuk vzduchového dvouventilu je balzámem pro uši, tím spíš, když si plynem jen tak „vrknete“. Budíky jsou digitální, (naštěstí) ale nenabízí žádnou barevnou hudbu. Je tam přesně to, co je třeba. Kromě rychloměru a indikátoru zařazeného kvaltu je k dispozici otáčkoměr, hodiny, jízdní režim (na výběr 3), stav paliva a další info dle volby (trip, teplota a já nevím, co ještě).

První jízda rozhodla. Ducati Scrambler vítězí nad Desertem

Po vymáčknutí nastavitelné hydraulické spojky jednička hezky cvakne a motorka se bez váhání rozjede. Připadám si na ní neskutečně jistý, jako bych na ní jezdil odjakživa. Kvalty tam padají naprosto samozřejmě, stroj ochotně zrychluje, za každý meziplyn se odmění příjemným střelením do výfuku, při zavřeném plynu si občas chlapsky zahchrchle, na čemž se brzy stávám závislým. 

Díky širokým řídítkům a přirozené ergonomii se Scrambler ochotně vrhá do řádných náklonů, je v nich neskutečně jistý i přes to, že pneumatiky Pirelli MT60 RS vypadají spíše jako na flattrack. Mizí i moje skepse ohledně významu použití Öhlinsů na běžný silniční bajk. Tady totiž funguje podvozek neuvěřitelně a společně s Pirelkami způsobuje pocit, jakoby náklon neznal limit. Tady se to láme a tady vítězí Sport Pro ve virtuální soutěži s Desert Sledem. Díky podvozku a nižšímu těžišti si tu užívám jízdu v náklonech ještě o poznání víc. Brzdy dojem nekazí, Monoblocky Brembo odvádí jako vždy dokonalou práci, perfektně se dávkují, nastavitelná páčka je vždy po ruce a v záloze je ABS od Bosche, s funkcí brždění i v náklonu.

Motor má proti Desertu vyšší výkon a kroutivý moment, a i když je to fajn, nejde pro mě o nic zásadního. Stále se jedná o motorku pro jezdce, co rádi řadí. Nejvíc zábavy se tu totiž koná mezi 3500 a 6500 otáčkama, a tak za hlavní výhodu velkýho motoru považuji to chlapské chrchlání. Vibrace L-kového dvouválu mě neobtěžují v žádných otáčkách a vlastně jen podtrhují skvěle odvedenou práci boloňské motorárny.

Snad jen dlouhé rovinky mu moc nechutnají – přes sto třicet tu dost fouká a celé je to vlastně malinko nuda. To ale neznamená, že stotřicítkou všechno končí. K dispozici máte hromadu výkonu pro bezpečné předjetí a 200 km/h je tam doslova hned. Přesto pokud fandíte dlouhým přejezdům po dálnici, není tento stroj nic pro vás. Jestli je vaše parketa aktivní řízení s častějším řazením, jízda v zatáčkách a ve městě nevydržíte v koloně za plechovkami, je tento bajk přesně pro vás. 

Shrnutí pro a proti je snadné

Marně se snažím najít chybu. Motor jede perfektně, řazení jde jako po másle, geometrie a podvozek jsou dokonal, vše tu funguje přesně tak, jak si představuji. A tak se jedinou pihou na kráse může zdát cena. Při dnešním kurzu jsou to skoro čtyři kila a to není úplně málo, i když tady to rozhodně stojí za to. 

Scrambler Sport Pro je totiž na první pohled zkušený borec, co má odžito, a všechno to dokázal zúročit. Má styl, má sílu, má charakter. V jeden okamžik vám vyžene adrenalin do nejvyšších pater a za chvíli je pohodovým „kafíčkem“ na projíždění městem okolo krásek na chodníku. 

Není to nafoukaný kulturista, ani rachitický chcípák, je to charismatický týpek s nadhledem, co si na nic nehraje. Přesně takový bajk, jakým by chtěl být každý chlap, co už to má v hlavě srovnané.

 

Velké díky patří společnosti DMOTO za možnost půjčit si k testování takto dokonalé stroje.

 

Text: Ruda Šmerda

Foto: Michal

Poděkování: DMOTO Brno, prodej a servis italských motorek Ducati, Aprilia, Moto Guzzi a skútrů Piaggio a Vespa

 


Jinde na SrdceMoravy